10 sci-fi filmů, které jsou téměř dokonalé

13. 12. 2024 Jonáš Jenšovský Články 0
strazci-galaxie-2.guardians-of-the-galaxy
Při pohledu na scifi žánr najdeme spoustu snímků, které jsou skvělé, a dokonce se blíží dokonalosti. Ale nejsou zcela dokonalé.

Existuje tvrzení, že dokonalost je nedosažitelná, nebo dokonce něco abstraktního. Rozhodně to tak působí, když jde o zábavu. Protože i v případě nejoblíbenějších nebo nejlepších filmů se najdou nějaké drobnosti a chyby. O dokonalost je tak možná dobré usilovat, protože čím blíže k ní člověk je, tím lépe… ale dosáhnout jí doslova je nesmírně obtížné, ne-li skutečně nemožné.

Při pohledu na scifi žánr najdeme spoustu snímků, které jsou skvělé, a dokonce se blíží dokonalosti. Ale nejsou zcela dokonalé. Tyto filmy pravděpodobně odpovídají této definici, obvykle zapůsobí ve více oblastech a zároveň mají alespoň jednu definovatelnou chybu nebo malý počet drobných přešlapů.

Obsah článku:

10. District 9 (2009)

Rok 2009 byl pro sci-fi dobrým rokem, přičemž District 9 k tomu významně přispěl. Film kombinoval horor na tělo se satirou/sociálním komentářem a trochou nadsázky, protože vypráví o mimozemské vesmírné lodi, která uvízne nad Johannesburgem. Díky tomu se z mimozemšťanů stanou uprchlíci a jejich rasa je lidstvem diskriminována a některými i zneužívána.

Snímek využívá sci-fi zápletku a nástroje k zobrazení předsudků a reflektuje éru apartheidu v Jihoafrické republice, která trvala většinu druhé poloviny 20. století. District 9 v několika oblastech pokulhává. Pokud jde o některé lidské postavy a závěr, který někteří mohou mít pocit, že postrádá konečnost. Na druhé straně je nepochybně kreativní, a podařilo se mu s relativně malým rozpočtem dosáhnout vynikajícího výsledku.

9. Looper (2012)

Looper se snaží na ploše necelých dvou hodin stihnout hodně a vypráví poutavý příběh o cestování v čase a zabijácích. Cíle atentátů jsou posílány zpět v čase, přičemž atentátníci na ně čekají. A to vše proto, že zabíjet a likvidovat lidi je v budoucnosti nesmírně obtížné. Nájemní vrazi jsou dobře placeni, ale součástí jejich práce je i to, že jednoho dne před odchodem do důchodu zabijí své budoucí já.

Komplikace nastanou, když je budoucí já Josepha Gordona-Levitta, kterého hraje Bruce Willis, posláno zpět v čase, ale ukáže se, že první z nich nedokáže zabít to druhé. Je to zvláštní, ale výborně poutavá premisa… na chvíli. Příběh v závěrečném aktu trochu klopýtne, protože ten působí ve srovnání s předchozími docela nedotaženě.

8.Spider-Man: Napříč paralelními světy / Spider-Man: Across the Spider-Verse (2023)

Téměř pětileté čekání mezi Paralelními světy a jízdou Napříč se z velké části vyplatilo. Původní film byl mezi superhrdinskými snímky svěžím závanem. Vyprávěl originální příběh, aniž by působil zbytečně nebo příliš okoukaně. Určitě tomu pomohl i styl animace a smysl pro humor, kterým se Paralelní světy trefily do všech potřebných not. Vytvořil tak styl „oživeného komiksu“.

Pokud byl film z roku 2018 dokonalý, pak Across the Spider-Verse z roku 2023 byl… no, ne úplně dokonalý, ale blízko. Jediným skutečným zádrhelem bránícím plnému docenění, je fakt pocitu nedokončenosti. Respektive krutým cliffhangerem. Ten by byl v pořádku, kdyby avizovaná trojka skutečně přišla v letošním roce.

Bohužel ale došlo k odkladům a datum premiéry není známo dodnes. Pokud pokračování nakonec vyjde a dokonale uzavře všechny nitky, které zůstaly viset ve vzduchu, máme naději na dokonalou dvojku, potažmo trojici. Do té doby zbývá jen příchuť lehké frustrace.

7. Žena na Měsíci / Woman in the Moon (1929)

Snímek Fritze Langa, který žije věčně (a nespravedlivě) ve stínu režisérova mistrovského díla Metropolis z roku 1927 . Oba jsou epické sci-fi filmy, které se na svůj věk stále drží až pozoruhodně dobře. Metropolis je téměř jistě nejlepším sci-fi filmem němé éry a Žena na Měsíci za ním kvalitativně příliš nezaostává.

To znamená, že je podobně silný po technické stránce a vykazuje podobnou míru kreativity, zejména pokud jde o speciální efekty použité k zobrazení cesty na Měsíc téměř 40 let před skutečnou událostí. V čem však Žena trochu klopýtá, je melodrama a romantika. Konflikt mezi některými vesmírnými cestovateli působí trochu nedotaženě ve srovnání s dobrodružnějšími aspekty filmu.

6. Strážci Galaxie 2 / Guardians of the Galaxy Vol. 2 (2017)

První Strážci Galaxie z roku 2014 jsou – pokud jde o superhrdinské snímky – téměř dokonalí. Skutečně mistrně představuje partu nedokonalých, ale sympatických postav, dávají jim důvod vytvořit nepravděpodobný tým a postupně ukazují, jak se sbližují. Na konci filmu se z nich stávají titulní Strážci Galaxie. Cestou nechybí akce, humor ani srdceryvné momenty.

V roce 2017 pak přišli do kin znovu a výsledek měl obrovské vrcholy i občasné propady. Dobré tři čtvrtiny filmu jsou v podstatě stejně dobré jako jednička a  jejich emocionální momenty pravděpodobně zasáhnou více. Jenže to prostě není tak dobře vyvážené, humor občas podkopává vážnější momenty a tón působí celkově trochu chaoticky. Nikdy to není natolik, aby jim to bránilo ve skvělé kvalitě stran tématu. Jen nakonec nepůsobí tak napínavě a nenuceně jako první díl.

5. Nene / Nope (2022)

V první řadě je třeba obdivovat způsob, jakým filmy Jordana Peelehopostupně nabývají na rozsahu, přičemž si zachovávají poměrně srovnatelnou úroveň kvality. Get Out je jeho nejmenší, ale pravděpodobně nejintenzivnější / nejzajímavější. My zvýšil rozsah věcí a dokázal být znepokojující podobným způsobem. Pak přiel Nene, který se zdál být podstatně větší, ve velké míře přebíral prvky sci-fi a místy působil docela epicky, zejména ve velkolepém třetím dějství.

Před tímto závěrečným aktem je však Nope pomalou vypalovačkou, která má místy (a není jich mnoho) až příliš blízko k tomu, aby byla příliš pomalá. Například Uteč měl napjatých 104 minut, My bylo o 12 minut delší a Nene pak o 14 minut delší. Je hnidopišské říkat, že něco, co má 130 minut, bylo příliš dlouhé. Ale jen lehké zkrácení možná mohlo z Nene udělat konzistentněji napínavý film , a ne jen čistou děsivou věc po většinu stopáže..

4. Star Wars: Poslední z Jediů / Star Wars: The Last Jedi' (2017)

Ach jo. Pokud jde o Star Wars, většina se shodne na tom, že původní trilogie válí, ale co se týče všeho, co vzniklo po roce 1983, to ať si každý sežere. Je to série, která má v tuto chvíli tolik fanoušků i odpůrců, že konsenzus je nemožný. Někdo nebude chtít slyšet ani náznak toho, že Poslední z Jediů je snímek téměř dokonalý. Někoho nakrkne i konstatování, že je to docela dobré.

Poslední Jediové riskují a rozhodně mají emocionální náboj, nemluvě o tom, že vypadají velkolepě a vizuálně oslnivě tak, jak se to podařilo jen málokterému jinému filmů série. Zajímavým způsobem zkoumá Sílu, buduje skvělou dynamiku mezi Kylo Renem a Rey, má svůj podíl na úchvatných momentech a dělá pozoruhodné věci se starším a vyčerpanějším Lukem Skywalkerem. Ten se brání své roli, ale překoná to a pak v závěrečném aktu dostojí, což kritici mají tendenci přehlížet.  Ale celá ta sekvence na Canto Bight? Odpůrci i fanoušci se nejspíš shodnou, že film zpomaluje nebo přinejmenším nedotahuje ve srovnání s jinými částmi, a přispívá k pocitu nevyrovnanosti. Ale když je to dobré, tak to stoupá vzhůru – hateři budiž zatraceni.

3. Duna / Dune (2021)

Tohle je trochu ošemetná situace. V době po vydání Duny z roku 2021 může být plně doceněna jen jako první polovina působivého dvoudílného filmu. Druhá část uzavírá adaptaci první knihy ze série Duna a sledování obou filmů za sebou působí relativně uspokojivě.

Většina zajímavých věcí se odehrává v druhém „díle“, ale Duna má stále po vypravěčské i tematické stránce co nabídnout, jen toho není tolik. Velká část je nastavovaná, a to velmi dobře, konkrétně budování světa. Jenže v určitém momentě, to celé prostě tak nějak končí. Možnost přejít rovnou do druhého filmu je aktuálně velmi příjemná. Na chvíli byla ale Duna vším, co existuje, a její závěr postrádá gradaci a zároveň působí náhle.

2. Oni žijí / They Live (1988)

John Carpenter natočil několik filmů, které by se daly označit za dokonalé: Halloween byl slasherem, který definoval žánr, a Věc měla atmosféru a speciální efekty, které zahanbily většinu moderních produkcí. Stejně zábavný jako tyto dva filmy je i snímek Oni žijí, který je napínavou směsicí buddy komedie, akce, satiry a sci-fi.

Pravda, chvíli mu trvá, než se rozjede, ale vždycky máte pocit, že někam směřuje, zejména když se dostanete ke slavné akční scéně „nasaďte si brýle“. Ta prostě pokračuje a pokračuje tím nejlepším možným způsobem. Na papíře by měl být závěrečný akt stejně napínavý, ale ve srovnání s tím, co bylo předtím, působí trochu uspěchaně a odfláknutě. Způsob, jakým film končí, je chytrý (a závěrečná sekvence je brilantní), ale hrubost provedení v onom závěrečném dvaceti až třicetiminutovém úseku nechává výsledek trochu chladným.

1. Počátek / Inception' (2010)

Počátek trvá zhruba dvě a půl hodiny a po většinu této doby se pohybuje mílovými kroky. Je to film, který přináší sci-fi podžánr loupeže, v němž tým lidí potřebuje zasít myšlenku do mysli jedince. To zahrnuje vstup do jeho snů a vystavení jeho podvědomí zmíněnému podnětu.

Díky režii Christophera Nolana je přirozeně vybroušený a napínavý, ačkoli na začátku je expozice možná trochu hustá. Pak se cestou k závěru zase mírně vleče a finále trvá až příliš dlouho. I tak je ale Počátek stále fantastický. Možná dokonce téměř dokonalý, jen ne zcela reprezentativní Nolan v jeho nejlepší formě. Přesto je blízko. Nadmíru blízko.

Související články

Nejlepší filmové soundtracky všech dob
Články

Nejlepší filmové soundtracky všech dob

12. 8. 2024 Lenka Vočadlová Články 0

Když se podíváte na nějaký film, který má opravdu dobrý soundtrack, zapamatujete si ho? Protože my ve většině případů ano. Vlastně je poměrně známá věc, že dobrý soundtrack může ovlivnit náš pohled na celý snímek. Mnoho filmů ho má originální, některé si vypůjčily už existující písničky, ale které soundtracky jsou nejlepší? […]

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*