10 nejlepších černobílých válečných filmů

16. 12. 2024 Jonáš Jenšovský Články 0
nejlepsi-leta-naseho-zivota-valecny
Nejlepší celovečerní filmy naprosté většiny žánrů byly černobílé, přičemž válečné nejsou určitě výjimkou. Vzniká tak i jistá autenticita.

Po mnoho dekád byly barevné filmy vzácné. Postupně se rozšířily v průběhu 50. let a určitě v 60. V posledním desetiletí se zdálo, že je vše rovnoměrně rozděleno mezi černobílé a barevné. Nejlepší celovečerní filmy naprosté většiny žánrů tak byly černobílé, přičemž ty válečné nejsou určitě výjimkou. Koneckonců šlo o technologické a rozpočtové omezení.

Ne všechny vynikající černobílé válečné filmy byly uvedeny v této éře, ale většina ano. Svým způsobem to může téměř dodávat pocit autenticity, ať už zaslouženě, nebo ne. Vzhledem k tomu, kolik velkých konfliktů bylo obecně fotografováno a natáčeno černobíle. Dávají pocit autentického zpravodajství. Co se týče první světové války, kolorování viděné ve snímku Nikdy nezestárnou se dokonce ukazuje jako překvapivé a je hlavním důvodem, proč je tento dokument tak objevný. Několik těchto filmů obsahuje několik krátkých případů barvy, ale jsou převážně černobílé a mohou se počítat mezi nejlepší takto natočené válečné filmy.

Obsah článku:

10. Nejdelší den / The Longest Day (1962)

Velkofilm s dlouhou stopáží a masivním hereckým obsazením, které zahrnuje takové osobnosti jako John Wayne, Henry Fonda, Robert Mitchum a poměrně mladý Sean Connery, Nejdelší den je nadmíru působivý válečný epos o vylodění v Den D a zobrazuje rozsáhlé události 6. června 1944 z několika různých perspektiv. Konkrétně Američanů, Britů, Francouzů a Němců.

Ačkoli je dlouhý a do tří hodin mu chybí dvě minuty, má stále co nabídnout a je neustále zajímavý. Tomu napomáhají i produkční hodnoty a hvězdné obsazení. Je to velká změna filmování, která se do značné míry vyplatila. A i když je Zachraňte vojína Ryana z roku 1998 možná známější kus na stejné téma, Nejdelší den kvalitativně nijak nezaostává.

9. Jeřábi táhnou (1957)

I když tento snímek může vedle jiných válečných kusů působit spíš jako romantické melodrama, je jedním z nejlepších válečných filmů sovětského Ruska. Pro válečný žánr je trochu netradiční, vzhledem k tomu, že se více zabývá životem civilistů během války, místo aby se soustředil především na vojáky, kteří se účastní bojů v první linii.

Hlavními postavami jsou mladý muž a žena, kteří se do sebe zamilují nedlouho před vypuknutím druhé světové války. To vede k jejich rozchodu poté, co je muž odveden do boje. Následně sledujeme příběh o vytrvalosti, těžkostech a úzkosti, kterou válka způsobuje těm, které vojáci zanechávají za sebou. Snímek tak zachycuje emocionální hrůzu, která přichází s tím, že špatné zprávy jsou vždy za rohem, nemluvě o neustálé hrozbě ztráty domova při bombardování.

8. Nejlepší léta našeho života / The Beast Years of Our Lives (1946)

Snímek pochopitelně získal Oscara za nejlepší film. Vznikl rok po skončení druhé světové války a pojednával o jejích následcích dojemným, empatickým a pravděpodobně i katarzním způsobem. Zaměřil se na americké veterány, kteří se vracejí domů a vyrovnávají se s vzestupy i pády při návratu do civilu a nesou si s sebou fyzické i psychické jizvy.

Film je dlouhý, ale ne příliš. Působí komplexně a vyváženě i v průběhu téměř tří hodin, přičemž má dostatek času věnovat se působivému hereckému ansámblu. Jde o jeden z nejlepších počinů na téma války, který se odehrává až po oficiálním konci konfliktu. Pokud se vzhledem k tomu podle někoho nedá zařadit mezi válečné, je to pořád vynikající drama.

7. Frigo na mašině / The General (1926)

Ačkoli se odehrává během občanské války, působí Frigo pravděpodobně působí spíše jako kombinace dobrodružství, komedie, akce a romance než jako tradiční válečný kus. Ale to nevadí. Těžko si představit, že by Buster Keaton hrál ve vážnějším válečném filmu, kde by prostředí bylo jen záminkou k vyvolání konfliktu, který by vedl k rozsáhlé honičce; ta nakonec zabere většinu stopáže.

Keatonova postava je mladý muž, který má cenný vlak a je beznadějně zamilovaný do mladé ženy. To znamená, že se nezastaví před ničím, když mu náhodou nějací nepřátelští bojovníci ukradnou obojí najednou. Je působivé, jak dobře se všechny velké kaskadérské kousky a akční scény drží, přičemž za téměř 100 let od svého prvního uvedení do kin neztratil téměř nic ze své schopnosti ohromit a pobavit.

6. Diktátor / The Great Dictator (1940)

Charlie Chaplin natočil svůj první skutečně mluvený film až v roce 1940, protože Světla velkoměsta a Moderní doba byly (většinou) němé. Diktátor pak ukázal, že Chaplin je schopen natočit vtipné, dojemné a podnětné filmy s dialogy i bez nich.

Jde o klasickou satiru, která nahlíží na vzestup nacistické strany v průběhu 30. let v Německu, i když nepřímo – Tomainie není skutečné místo a diktátor, kterého Chaplin hraje, Adenoid Hynkel, nebyl skutečnou osobou. Snímek byl natočen a uveden do kin právě v době, kdy začínala druhá světová válka, a tak slouží jako historický dokument otevírající oči tehdejší době. Navíc je to vtipný a mimořádně dobře natočený kus, který obdivuhodně balancuje mezi obecnou komedií, satirou a společenským komentářem.

5. Napoleon (1927)

Napoleon sice v některých scénách používá barevné tónování, takže není striktně černobílý… ale použití barev je omezené a vždy se objevuje jen jedna. No, technicky vzato, během některých scén ke konci, má každá třetina plátna v jednom okamžiku jinou barvu… ale přesto to většinou není to, co se obvykle považuje za „barevný film“.

Možná nečekaně také není ani tak o napoleonských válkách, jak by se dle názvu dalo čekat. Pojednává totiž spíše o počátcích života Napoleona Bonaparta, které vedou k některým z jeho prvních vojenských vítězství. Napoleon je obrovský, mimořádně dlouhý a mimořádně působivý filmový kousek. V mnoha ohledech předběhl svou dobu a zaslouží si být považován za jeden z nejlepších němých filmů všech dob.

4. Stezky slávy / Path of Glory (1957)

Ze dvou válečných filmů, které natočil Stanley Kubrick s Kirkem Douglasem, mají Stezky slávy tu čest, že se jich Kubrick víceméně nezřekl, tuto čest má Spartakus. Film z roku 1960 byl spíše eposem, a to velmi dobrým, i když ne příliš kubrickovským. Na druhou stranu Stezky slávy působí přece jen o něco více jako Kubrickův film. Téměř s jistotou obstojí jako nejlepší film, který natočil v padesátých letech.

Odehrávají se během první světové války, kdy detailně zobrazují katastrofální ofenzívu a následně zkoumají následky takové události. Sledují tak tři muže, kteří byli postaveni před soud jako obětní beránci. Je to ponuré a velmi působivé soudní drama, které se odehrává v rámci vojenského soudu a stále působí stejně silně jako v době svého vzniku.

3. Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil přestat se bát a milovat bombu (1964)

Stejně dobrý jako Stezky slávy je nejlepší válečný film Stanleyho Kubricka natočený v černobílém provedení – i když je to něco zcela jiného. Jistě, stejně jako tento film je pokleslý, cynický a svým poselstvím účinně protiválečný. Je to ale také černá komedie, a točí se kolem tehdy probíhající studené války místo minulé světové války.

Doktor Divnoláska ukazuje neschopnost, jež se neustále blíží ke konci světa, má co říct, ale zároveň se nebojí být vtipný. Je to také film se třemi hereckými výkony Petera Sellerse za cenu jednoho a obsahuje jeden z nejpamátnějších výkonů George C. Scotta. To vzhledem k jeho filmografii a bombastickému hereckému stylu rozhodně něco znamená.

2. Lidský úděl / The Human Condition (1959-1961)

Jde o jeden film vydaný ve třech částech. A vzhledem k tomu, že je těžké vyzdvihnout jednu z nich jako nejlepší, je ideální považovat to celé za jeden snímek. Jistě, je to jeden velmi dlouhý a záměrně emocionálně vyčerpávající film, který trvá více než devět hodin. Jenže málokterý válečný film se může pochlubit tak ohromující a zničující atmosférou. A skutečně, dostojí svému názvu.

Sleduje intenzivní psychickou a fyzickou cestu jednoho odpůrce vojenské služby, jenž se stal vojákem během druhé světové války. Lidský úděl je pravděpodobně nejlepším japonským válečným filmem všech dob a jedním z nejlepších filmů jakéhokoli žánru, které kdy v Japonsku vznikly. Je to náročná podívaná, zejména pokud se někdo snaží zvládnout ji celou za jeden den (nebo dokonce za dva až tři dny). Jde však o nepopiratelný filmařský počin, který by měl každý alespoň jednou zažít.

1. Schindlerův seznam / Schindler´s List (1993)

Ze všech historických a/nebo válečných filmů, které Steven Spielberg natočil, lze s úspěchem tvrdit, že Schindlerův seznam je jeho nejlepší. Možná je to celkově nejlepší věc, kterou kdy režíroval, protože se jedná o životopisný film o Oskaru Schindlerovi. Zabývá se životy, jež zachránil během holocaustu, a zároveň se nevyhýbá ani osudům těch, které zachránit nedokázal.

V Schindlerově seznamu lze najít i naději, ale většina stopáže je vyčerpávající a trýznivá. Vzhledem k tématu se tomu však nelze vyhnout. Je to také film, který krátce používá barvy, nejpamátněji u mladé dívky v červeném kabátě, ale také na začátku a v závěru filmu. Přesto je Schindlerův seznam převážně černobílý, a přestože byl natočen mnoho let poté, co se barevné filmy staly normou, je dost možná nejlepším černobílým válečným filmem, který se kdy ocitl na filmovém plátně.

Související články

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*