10 nejhorších válečných filmů

15. 1. 2025 Jonáš Jenšovský Články 0
nezvestni-v-boji-missing-in-action
Válečný žánr je obtížné vhodně uchopit, alespoň co se týče filmů. Snímky musí často balancovat mezi realitou a diváckou přitažlivostí.

Válečný žánr je obtížné vhodně uchopit, alespoň co se týče filmů. Takové snímky musí často balancovat na hraně mezi tím, aby byly zábavné (nebo alespoň poutavé) a zároveň ukazovaly hrůzy, které k válce neodmyslitelně patří. Mají tak tendenci být na určité úrovni přesvědčivé, ale existuje také riziko, že válka bude vypadat příliš filmově nebo jako neškodná zábava.

Všechny tyto věci je třeba brát v úvahu. Pokud ale film klopýtne v jednom či více ohledech a zároveň působí mizerně po technické stránce, má šanci zařadit se mezi historická minima žánru. Následující kusy spadají přesně do této škatulky, obvykle z více důvodů.

Obsah článku:

10. Alexander Veliký / Alexander (2004)

Oliver Stone ve své době natočil několik dobrých historických/biografických filmů, ale Alexander mezi ně nepatří. Nelze mu vyčítat jeho ambice. Jedná se o epos, který trvá mezi 167 a 214 minutami (podle zvoleného sestřih), a ve své snaze vyprávět životní příběh Alexandra Velikého se rozprostírá do mnoha let.

Jsou zde aspirace na velikost, ale výsledek bohužel není ani Velký. Příběhově skáče a působí všelijak a má několik velmi „zajímavých“ castingových rozhodnutí, z nichž ne všechna se vyplatí. V nejhorším případě může být Alexandr také velmi nudný, ale některé technické kvality – a přiznaně působivý rozsah bitevních sekvencí – se ukazují jako malé záblesky světla/kvality v jinak matném filmu.

9. Přepadení v Cimarronském průsmyku / Ambush at Cimarron Pass (1958)

Film má některé kvality, které z něj dělají zajímavost či podivnost, ale prosedět ho je přesto docela fuška. To je opravdu co říct, když uvážíme, že film má pouhých 73 minut a jde navíc o jednu z prvních hlavních rolí Clinta Eastwooda… ale to jsou jediné kvality, díky kterým se na výsledek snad dá dívat.

Jinak je Přepadení v Cimarronském průsmyku nevýraznou směsicí válečného a westernového žánru, vyprávějící o různých vojácích, kteří se spojí v boji proti početným indiánským bojovníkům. Je to staromódní kus, který díky množství bojů a skutečnosti, že některé postavy jsou vojáci, působí trochu jako válečný film. Bohužel akce je zde nudná a postavy nemají téměř žádné zajímavé vlastnosti. Je to ten typ filmu, u kterého většina zúčastněných asi zaspala, a kupodivu každý, kdo se na něj pokusí podívat, ho nejspíš jen prospí.

8. Cavalcade (1933)

Získal sice Oscara za nejlepší film, ale v dnešní době jde o absolutní utrpení a existuje spousta filmů z 30. let, které obstály mnohem lépe. Příběh se odehrává v průběhu několika desetiletí, začíná na samém konci 19. století a končí na počátku 30. let. Přitom sleduje zkoušky a strasti dvou různých anglických rodin napříč časem.

Vzhledem k tomu, že se v tomto období odehrála druhá búrská válka a první světová válka, změní se toto drama na nějakou dobu právě ve válečný snímek. Ať už se zabývá válkou, nebo ne, Cavalcade je důsledně nudná a bude pravděpodobně zajímat jen toho, kdo chce vidět všechny oscarové snímky. A i pak by vás sledování tohoto filmu mohlo přimět takového závazku litovat-

7. Mandolína kapitána Corelliho / Captain Corelli's Mandolin (2001)

Nicolas Cage se objevil v překvapivě vysokém počtu válečných filmů, které nejsou nijak zvlášť dobré, přičemž Mandolína kapitána Corelliho z roku 2001 mezi ně nepochybně patří. Jde o milostný trojúhelník, v jehož středu stojí žena, vyvolaný tím, že její manžel odchází bojovat do druhé světové války. Ona se následně zamiluje do jiného muže, který nablízku: titulního kapitána Corelliho (Cage).

Je to melodramatické a trochu praštěné, ale ne natolik, aby to působilo zvlášť vtipně. A ani se to nedá nazvat tak špatným, až je to dobré. Má to památně hloupý název a film provází jisté pobavení nad tím, jak jsou všechny přízvuky všude (Cage přece hraje italského vojáka). Mandolína kapitána Corelliho je také pomalá a v nejhorších momentech nudná. Upřímně řečeno, je asi nejlepší se jí vyhnout.

6. Mariňák 2: Bitevní pole / Jarrhead 2: Field of Fire (2014)

Mariňák z roku 2005 by se mohl zařadit mezi nejlepší válečné filmy všech dob, nebo přinejmenším mezi nejpodceňovanější filmy posledních několika desetiletí, které se ponořily do nudy války a zobrazily ji, aniž by se při sledování zdály příliš nudné. Je docela nepochopitelné, že to byl film, který se nakonec dočkal tří přímých pokračování, z nichž první (a pravděpodobně nejhorší) je právě tento kus.

Je to vlastně jen generický válečný film, v němž se bojuje (ale nudně), a to způsobem, který je v rozporu s tím, co se snažil říct první díl. Opravdu jen zachovává název a jinak je velmi nepodobný prvnímu Mariňákovi, nepřekvapivě přenáší jen málo příběhu, postav nebo herců. Těžko říct, jak tvůrci usoudili, že je o něco takového zájem.

5. Nezvěstní v boji / Missing in Action (1984)

Ačkoli mohou Nezvěstný v boji uspět jako akční film bez mozku s Chuckem Norrisem, nedopadne zdaleka tak dobře, pokud ho budeme brát jako válečný snímek. Dokonce i fanoušci akce budou muset přehlédnout jistou nudu a technickou roztřesenost. Působí to jako pokračování První krve/ Ramba, jen v citelně horším provedení. S Norrisem v hlavní roli jednočlenné armády, která má za úkol zachránit americké vojáky držené ve Vietnamu.

V celém filmu se objevuje slušná řádka výbuchů, střelby a dalších násilných/destruktivních činů. Vše je ale zachyceno naprosto neživotně a nakonec to působí repetitivně. Dokonce i někteří slušní herci jako M. Emmet Walsh a James Hong – mohou udělat jen tolik, aby dodali filmu větší puls. Nakonec je výsledkem šokující nuda na něco, co je technicky tak akční.

4. Je čas zabíjet / Time to Kill (1989)

Mandolína kapitána Corelliho jaksi není jediným případem, kdy Nicolas Cage hrál ve filmu italského vojáka. To samé totiž spáchal o 12 let dříve v ještě horším kusu Je čas zabíjet. Tohle je opravdové dno, natočené s minimálním rozpočtem a mající jednu nepříjemnou scénu za druhou. Snímek se tak těžko doporučuje i lidem, kteří by jinak rádi viděli Cage podávat bizarně vášnivý výkon pro film, který si to vlastně ani nezaslouží.

Cage hraje vojáka, který se psychicky rozpadá, když musí najít cestu do nemocnice poté, co byl zraněn a oddělen od svých spolubojovníků. Cestou křičí, řve a páchá ohavné činy. Čas zabíjet působí téměř jako exploatační film, ale ne dobrý nebo zábavný. Je upřímně řečeno zvláštní a pravděpodobně by byl zcela zapomenut, kdyby se v něm v hlavní roli neobjevil právě mladý Cage. I s ním je to ale stále většinou zapomenuté, a možná čím zapomenutější to zůstane, tím lépe.

3. Air Strike (2018)

Na první pohled vypadá, že by genericky pojmenovaný snímek mohl mít co nabídnout, protože je válečným filmem o střetu kultur. Příběh je navíc o americkém pilotovi, který za druhé světové války cvičí lidi v Číně. Hraje v něm také americká megastar Bruce Willis, i když nakonec šlo o čínskou produkci.

Bohužel, ani Willis ani nikdo další tu neodvádí nejlepší práci. Což ovšem vyvěrá spíš z mizerného scénáře, se kterým se moc provádět nedalo. Krom scénáře působí Air Strike stěží soudržně, co se týče střihu, a navléká na sebe jednu nudnou scénu za druhou, přičemž ani při bojových scénách nikdy příliš neohromí. Je to ten typ filmu, který už tu byl, ale lepší; skoro každý film o létání a soubojích, který se vágně týká války, stojí za to vidět víc než tenhle.

2. USS Indianapolis: Muži odvahy / USS Indianopolois: Men of Courage (2016)

Pokud jste toužili po trilogii špatných válečných filmů s Nicolasem Cagem, máte ji v podobě Čas zabíjet, Mandolína kapitána Corelliho a pak USS Indianapolis: Muži odvahy. Ten je z nich asi nejhorší. Zní to docela slibně jako zábavná mizérie. Jde o snímek z druhé světové války, který je nakonec spíše o přežití útoků žraloků, jakmile je titulní loď zničena a členové její posádky se ocitnou na moři.

Výsledek je zmatený a místy velmi hloupý, převypráví skutečný příběh a udělá z něj šlendrián, který působí více než neuctivě. Chvílemi je to skoro až směšně špatné, ale je to možná ještě více matoucí kvůli zemi nikoho, kterou zaujímá mezi vážností a mizérií.

1. Sniper: Special Ops (2016)

Ti, kdo chtějí pořádnou akci, ve filmu Sniper nic takového nenajdou : Je to údajně válečný/akční film se Stevenem Seagalem, takže skoro není nutné pokračovat v dalším popisu. Obtloustlá kdysi-hvězda točí jeden propadák za druhým a mezitím se stará o ruskou kulturu. Většinu filmu Sniper: Special Ops jen sedí, mumlá a občas střílí do lidí, čímž podává jeden z nejnezajímavějších a nejstatičtějších výkonů v historii kinematografie.

Příběh o záchraně amerického kongresmana před Talibanem je tak až nadpřirozeně nudný a zcela bez energie. Je to ten typ filmu, který je tak nehybný a nudný, že se tak trochu musí vidět, aby tomu člověk uvěřil. Jenže absurdita jeho existence a provedení znamená, že by mohl nabídnout pár úsměvných momentů pro ty, kteří k němu přistupují se správnou náladou a několika pivy v krvi.

Související články

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*