Filmy dříve a dnes: Jak se z poctivého řemesla stal nekonečný proud zábavy?

12. 4. 2026 Barbora Kolaříková Články 0

Sedíte v kině, světla zhasnou a na plátně se rozeběhne příběh. Napadlo vás ale někdy, jak moc se liší cesta, kterou film musel urazit k vašim očím dnes a před padesáti lety? Od drahých filmových kotoučů jsme se posunuli k digitálním datům, a s touto technickou změnou se proměnilo i samotné srdce filmařiny. Pojďme se podívat do zákulisí a zjistit, proč se dříve nad každým záběrem přemýšlelo týdny a proč dnes naopak vzniká tolik děl, na která do měsíce zapomeneme.

Barbora Kolaříková

studentka VOŠP
podpora NejPřipojení TV

1. Každá vteřina stála jmění (50. a 60. léta)

Dříve byl film fyzická věc – dlouhý pás celuloidu, který byl velmi drahý. Filmaři v 50. letech, jako byl například slavný Alfred Hitchcock, si nemohli dovolit plýtvat. Než se poprvé zapnula kamera, muselo být vše naprosto dokonalé. Režiséři si nechávali kreslit podrobné obrázky každého záběru (takzvané obrazové scénáře) a herci museli mít každé slovo a pohyb nacvičený dopředu. Na „hraní si“ na place nebyl čas ani peníze. Díky tomu měly filmy z této doby neuvěřitelnou kázeň a řád.

2. Čas, kdy byl film událostí (70. a 80. léta)

V těchto letech se zrodily první velké velkofilmy, jak je známe dnes, třeba Čelisti (1975) nebo Hvězdné války (1977). Přesto byla tvorba stále hmatatelná. Když režisér potřeboval výbuch, muselo se skutečně něco odpálit. Když potřeboval příšeru, museli ji technici postavit z gumy a drátů. Tato omezení paradoxně pomáhala kvalitě. Protože triky byly náročné, filmaři museli sázet na napětí a atmosféru. Divák cítil, že to, co vidí, má svou váhu. Film byl vnímán jako výjimečné umělecké dílo, na které se lidé těšili měsíce.

3. Nástup digitálu: Svoboda i past (rok 2000 až 2015)

S příchodem digitálních kamer se vše zrychlilo. Už nebylo potřeba čekat, až se film v laboratoři vyvolá, a režiséři mohli točit desítky pokusů jednoho záběru, protože „paměťová karta to snese“. Tato svoboda ale přinesla i první náznaky poklesu kvality. Filmaři začali spoléhat na to, že chyby opraví později v počítači. Počítačové triky se staly dostupnějšími a na plátnech se začaly objevovat velkolepé bitvy, které sice vypadaly barevně, ale občas jim chyběla ta skutečná duše a uvěřitelnost, kterou měly starší snímky.

4. Kvantita nad kvalitou? (Současnost po roce 2015)

Dnes žijeme v době internetových platforem, které potřebují nové filmy a seriály prakticky každý den, aby si udržely diváky. Film se z „uměleckého díla“ v mnoha ohledech proměnil v „obsah“. Točí se neuvěřitelnou rychlostí, často podle podobných šablon, které už dříve fungovaly. Zatímco dříve se scénář piloval roky, dnes je tlak na rychlost tak velký, že příběhy bývají občas ploché. Máme sice přístup k tisícům příběhů přímo z obývacího pokoje, ale tím, jak je všeho nadbytek, se vytrácí ten pocit vzácnosti a pečlivosti, který kinematografii provázel celá desetiletí.

Proměna filmu je zkrátka zrcadlem naší doby. Máme nekonečné možnosti a dokonalou techniku, ale občas nám chybí trpělivost a pokora, s jakou se k filmu přistupovalo v minulém století. Který z těchto přístupů je vám bližší? Máte raději tu starou pečlivost, nebo si užíváte dnešní pestrost a rychlost?