10 filmů, které porušily všechna pravidla

vsechno-vsude-najednou — Mnoho skvělých filmů, obvykle klasických, se řídí nějakou normou. Může to být struktura tří dějství nebo typické záběry kamery.

Mnoho skvělých filmů, obvykle klasických, se řídí nějakou normou. Může to být struktura tří dějství nebo typické záběry kamery. Vždy ale existuje nějaký klasický, bezpečný způsob, jak se na skvělý film dívat a dobře se bavit. Svět kinematografie se však může pochlubit neuvěřitelně kreativními tvůrci, kteří rádi posouvají hranice a porušují pravidla. Nestojí za tím snaha uškodit kinematografii, ale naopak obrovská láska k řemeslu.

Každý umělec, který miluje to, co dělá, bude mít jistě převratné nápady, jak vzít normu a posunout ji dál. Tvůrci ve filmovém průmyslu si v průběhu let dovolili stále více. Je však zřejmé, že se vždy inspirovali prvotinami konkrétních žánrů. Ty jsou dnes považovány za jedny z nejlepších filmů všech dob, které změnily způsob, jakým vnímáme filmy a tvořivost samu.

10. Sněhurka a sedm trpaslíků / Snow Wite and the Seven Dwarfs (1937)

Snímek revoluční hned z několika důvodů. Na vrchol ho však staví jeden hlavní – vznikl v roce 1937 a šlo o vůbec první celovečerní kreslený snímek v USA. Je to také první celovečerní film, který byl animován a malován výhradně ručně, a první celovečerní film společnosti Disney. Tým sekvenčních režisérů, mezi nimiž byli David Hand (Fantazie a Bambi) a Wilfred Jackson (Popelka a Petr Pan), pracoval na filmu přibližně tři roky, přičemž pro příběh vytvořil asi dva miliony kreseb.

Původně jde o pohádku bratří Grimmů o mladé, krásné princezně, která přišla o rodiče a nyní žije se zlou macechou známou jako královna (v knize se jmenuje Grimhilda). Když královna jednoho dne Sněhurku vyžene, dívka zůstane sama v lese a přátelí se s lesními tvory, dokud nenajde chaloupku, kde žije sedm trpaslíků. Klasický příběh tak dodnes inspiruje dětskou tvorbu a je součástí každé Disneyho domácí sbírky. Změnil krajinu animovaného filmu i historii samotné společnosti Disney.

9. Růžoví plameňáci / Pink Flamingos (1972)

Zahrnutí LGBTQ+ komunity do filmu bylo ještě donedávna pro některé lidi kontroverzní. I dnes vyvolává film Luca Guadagnina „Queer“ v některých zemích vlny a rozhořčení. Vztek nad filmem, který ještě ani nebyl uveden v kinech, musí člověk vidět, aby vůbec uvěřil jeho existenci. Inkluze je definicí kinematografie; může se pohybovat od něčeho jednoduchého, jako je zapojení více kamer nebo střihačů, až po něco složitějšího a důležitějšího, jako jsou lidé různých ras, sexualit a tříd.

Růžoví plameňáci však nezahrnují jen LGBTQ+. Jde také o zobrazení marginalizovaných postav a amerického podhoubí a reprezentuje nezávislou, undergroundovou kinematografii. Podle Off Colour John Waters a jeho štáb „brojí proti střední a vyšší třídě takovým způsobem, že je nelze ignorovat“. Růžoví plameňáci jsou grogy a obsahují spoustu šoků, ale jejich existence je pro experimentální kinematografii klíčová.

Hraje v nich drag queen Divine jako drsná kriminálnice skrývající se pod přezdívkou Babs Johnsonová. Babs, kterou místní noviny označují za „nejšpinavější žijící osobu“, přitahuje nepřátele, kteří se o tento titul chtějí ucházet. Snímek obsahuje četná varování před nepříjemnými prvky, ale je to neokázalá výpověď proti establishmentu a film, který změnil způsob, jakým sledujeme mnoho dnešních filmových počinů.

8. Noc oživlých mrtvol / Night of the Living Dead (1968)

Snímek George A. Romera naprosto změnil prostředí zombie filmů a vyvolal inspiraci, jakousi heuréku, u mnoha budoucích filmařů. Ti se na ni podívali a zjistili, že „obloha je limitem“. Creature horor byl tehdy trochu trikový, ale Noc oživlých mrtvol mu dala impuls způsobem, který později zařadil mnoho hororů na mapu uchazečů o nejlepší celovečerní filmy všech dob. Byl to také další velký impuls pro nezávislou kinematografii, kdy Romero využil co nejmenší rozpočet, aby vytvořil strhující, ale znepokojivý masožravý zážitek.

Děj ukazuje sourozence Barbaru a Johnnyho, kteří navštívili hrob svého otce, když na ně zaútočil neznámý muž, který vypadal nekontrolovatelně a vztekle. Zabil Johnnyho a Barbaru vyhnal na opuštěnou farmu. Ta se tam skrývá, dokud do domu nezažene několik dalších lidí, které pronásledují masožravci označovaní jako „ghúlové“ (neboli živí mrtví). Ačkoli se tato premisa později stala klasickým hororovým tropem, za její zpopularizování a zvěčnění vděčíme právě Romerovi, který dal lidem nové možnosti, jak si užít horor.

7. Hvězdné války: Epizoda IV: Nová naděje / Star Wars: Episode IV: A New Hoúe (1977)

Vesmírná opera inspirovaná Shakespearem, Dunou, spaghetti westerny a samurajskými filmy nebyla v roce 1977 na ničím bingo seznamu filmových snímků. Přesto se objevila a světelným mečem si prorazila cestu do lidských srdcí. Film byl později přejmenován na Star Wars: Epizoda IV: Nová naděje, a byla to vskutku nová naděje. Snímek v lidech kompletně probudil chápání kinematografie a jejích schopností. Současně povzbudil filmaře k většímu a odvážnějšímu myšlení, k tvorbě méně osobních a více velkorozpočtových filmů, kterým se dnes říká blockbustery.

Sága Star Wars je na světě již několik desetiletí a dnes je základem každé domácnosti, která ocení sci-fi nebo jen skvělou, dojemnou klasiku. První film ukázal konflikt mezi Povstalci a Impériem, přičemž se soustředil na Luka Skywalkera (Mark Hamill) z Tatooinu, princeznu a členku Aliance povstalců Leiu Organu (Carrie Fisher) a vůdce imperiální armády Dartha Vadera (James Earl Jones), který chce zabránit Povstalcům v dosažení jejich cílů. Film obsahoval některé dosud neviděné speciální efekty, velmi propracované kulisy a strhující budování světa, čímž připravil půdu pro budoucí space opery, sci-fi podívané a franšízy obecně.

6. Pulp Fiction / Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

Režijní debut Quentina Tarantina Gauneři si získal kritiky i diváky svým chytrým scénářem a strhujícími dialogy. To všechno přesto, že jde o jednu z nejbrutálnějších kultovních klasik. Otevřel Tarantinovi dveře k pozdějšímu natočení Pulp Fiction, filmu tak kultovního, že je dodnes citován a mnoho lidí jej označuje za svůj nejoblíbenější film všech dob. Často je také považován za jeden ze 100 nejlepších filmů všech dob.

Gangsterka vyniká vytvořením nelineárního vyprávění plného fantastických dialogů, které se vždy vztahují k tomu, co bude následovat – proto je často označována jako autoreferenční. Roger Ebert dokonce řekl: „Dialogy jsou důkazem toho, že Tarantino od začátku myslel na žonglování s časem, protože v nich nikdy nedojde k chybě.“

5. Všechno a všude najednou / Everything Everywhere All at Once (2022)

Snímek, který pro řadu umělců a fanoušků rozhodně změnil běh moderních dějin. Zaprvé se v něm výrazně projevilo převážně asijské obsazení hlavních rolí. To vedlo k tomu, že Michelle Yeoh a Ke Huy Quan získali Oscara za nejlepší herečku a nejlepšího herce ve vedlejší roli. Michelle Yeoh je první asijskou vítězkou v této kategorii, zatímco Ke Huy Quan je prvním asijským hercem, který získal Zlatý glóbus a Oscara za stejnou roli. Kromě toho je film odvážným průzkumem žánrů, od sci-fi a bojových umění až po drama, a zkoumáním témat od zkušeností přistěhovalců až po duševní zdraví a složitou rodinnou dynamiku.

Příběh sleduje Evelyn Wang (Michelle Yeoh), čínskou přistěhovalkyni, která se svou rodinou provozuje prádelnu. Se všemi členy rodiny má napjaté vztahy, ale když si uvědomí, že existují Evelyn z jiných multivesmírů, prolíná se její rodinná dynamika se sebepoznáním (jejím i jejích multivesmírných já). Rozebírat děj by bylo příliš složité; navíc takový film má být plně prožitý, bez něčího převyprávění. Zcela změnil očekávání lidí ohledně reprezentace a dal filmařům podnět k tomu, aby byli kreativní jak v zápletkách, tak v postavách.

4. Psycho (1960)

Jistě nejslavnější kus Alfreda Hitchcocka. Ačkoli byl zkušený, legendární filmař, Psycho mu pomohlo stát se jedním z nejvlivnějších režisérů své doby a film sám se stal předlohou pro horor. Psycho je také často citováno a odkazováno v popkultuře, zejména ikonická scéna ve sprše a její hudební doprovod. Ten se hodně lidí napodobuje svým hlasem, když se snaží vyprávět strašidelný příběh. Právě tyto prvky se staly synonymem skutečných lekaček, což je největší důkaz jeho síly.

Psycho se točí kolem Marion Craneové (Janet Leighová), sekretářky, která ukradne svému šéfovi velkou sumu peněz, aby je mohla dát svému příteli, který se ocitl ve finanční tísni. Na útěku odjede do Kalifornie, ale cestou ji zastaví prudký déšť, který ji donutí ubytovat se v Batesově motelu, který vede podivín Norman Bates (Anthony Perkins). Psycho bylo silně cenzurováno, různé komise se pokoušely některé scény z konečného střihu odstranit. Jenže Hitchcock byl chytrý a místo toho přidal další věci, které měly zmíněné komise šokovat, takže mu scéna ve sprše prošla. Představte si Psycho bez ní… Je to jako snažit si představit léto bez slunečního svitu.

3. The Matrix (1999)

Mnoho lidí se bálo nového tisíciletí a nechvalně proslulé události známé jako „Y2K.“ Obavy z Y2K spočívaly v tom, že počítače přestanou fungovat, když se jejich formát data změní z 12-31-99 na 1-1-00. Hodně odborníků předpovídalo všeobecnou technologickou spoušť. To je pravděpodobně důvod, proč byl Matrix v době svého uvedení tak působivý a úspěšný. Jeho tvůrci, tehdy ještě bratři Wachowští, chtěli posunout hranice nejen v oblasti filmové tvorby. Jejich záměrem bylo ovlivnit představy lidí o sobě samých a zpochybnit závislost lidstva na technologii.

Matrix sleduje hackera Thomase Andersona alias Nea (Keanu Reeves). Při své práci se několikrát setká se slovním spojením „matrix“. Následně je kontaktován tajemnou Trinity (Carrie-Anne Moss) a nepolapitelným Morfeem (Laurence Fishburne), kteří mu vysvětlí význam „Matrixu“. Ačkoli je Matrix v některých ohledech až příliš meta, dá se na něj dívat znovu díky jeho věčným myšlenkám o tom, jak moc důvěřujeme počítačům a jak jsme ochotni žít na autopilota, místo abychom zvažovali své životní kroky.

Přidáním inovativních, nikdy předtím neviděných akčních sekvencí a brilantních VFX změnil Matrix způsob, jakým se díváme na filmy, jak mohou být natočeny, a celkovou touhu lidí žít „mimo matrix“.

2. Čelisti / Jaws (1975)

Steven Spielberg je považován za jednoho z nejlepších režisérů všech dob. Jeho kariéra se díky sci-fi klasikám, které později inspirovaly řadu filmů a seriálů, rozjela na plné obrátky až s jeho třetím celovečerním kusem. Dalo by se však říci, že ji Čelisti mohou nárokovat víc než jen to, že jsou Spielbergovým filmem. Jsou také prvním filmem, který byl současně distribuován po celé zemi, a prvním celosvětově kasovně úspěšným trhákem, který měl premiéru uprostřed léta. Premiéry vysoce očekávaných filmů byly tehdy většinou vyhrazeny na zimu.

Čelisti změnily způsob, jakým lidé sledují a přijímají nové filmy, a posunuly potěšení publika z návštěvy kina z kratochvíle na skutečnou celoroční vášeň. Obyvatelé malého plážového městečka jsou v něm náhle terorizováni obrovským žralokem. Po několika úmrtích se policejní náčelník Brody (Roy Scheider) rozhodne uzavřít pláž a požádat o pomoc zkušeného lovce žraloků Quinta (Robert Shaw) a oceánografa Matta Hoopera (Richard Dreyfuss), aby žraloka chytili. Zajímavé je, že Čelisti ovlivnily diváky také strachem – mnozí diváci po jejich zhlédnutí odmítli chodit na pláže.

1. Sedm samurajů / Seven Samurai (1954)

Každý má rád tu jednu sekvenci, kdy vůdce sestaví tým, který má splnit úkol. Je to jeden z nejzábavnějších aspektů každého filmu o loupeži nebo zločinu. Panuje ale častý názor, že pochází přímo z Kurosawy. Kromě tohoto neuvěřitelně vlivného počinu předběhlo Sedm samurajů svou dobu nejen příběhově. Kurosawa vytvořil kulturně působivý film, který otevřel japonskou kinematografii světu. Většina jeho snímků byla inspirována a předělána jako westerny. Sedm samurajů také představilo akční scény, které později inspirovaly filmové sekvence v mnoha dalších kusech stejného žánru. Dá se bez nadsázky říct, že každý pozdější akční kus vděčí za něco právě tomuto.

10 filmů, které porušily všechna pravidla

Obsah článku: